(24 mars 1785, Borský Mikuláš - 14 avril 1849, Dobrá Voda) – prêtre catholique, écrivain, poète et traducteur littéraire.
Ján Hollý est considéré comme le premier traducteur littéraire slovaque au plein sens du terme.
En 1824, il publie à Trnava une anthologie de poésies de l’Antiquité Rozličné básně hrdinské, elegiacké a lirické z Vergilia, Teokrita, Homéra, Ovidia, Tirtea a Horáca (« Divers poèmes héroïques, élégiaques et lyriques de Virgile, Théocrite, Homère, Ovide, Tyrtée et Horace »). Dans sa préface, le traducteur développe sa théorie du système de versification métrique et sa méthode de traduction, menée à la perfection dans sa traduction ultérieure de Virgile. Ján Hollý canonise en quelque sorte le système métrique, élaboré dans une langue slovaque standardisée de manière artistique, car il refuse de la réaliser de manière uniquement philologique. Avec sa traduction, il élabora tout un système esthétique ayant une structure poétique cohérente (Šmatlák, S., 2001, p. 37). La traduction de l’Enéide de Virgile (Eneida), parue à Trnava en 1828, est considérée comme la première vraie traduction slovaque entièrement poétique. L’Enéide et la traduction complète des Bucoliques de Virgile par le même traducteur, publiée dans Divers poèmes… en 1824, marquent un tournant et exercent une influence sur la traduction mais aussi sur le canon esthétique : elles résolurent pour un siècle la question de l’art de traduire les poèmes classiques et tous les traducteurs postérieurs traduisaient d’après son modèle, en vers à quantité (Okál, M., 1965, p.72).
Le présent texte est tiré de la lettre de Ján Hollý adressée à Juraj Palkovič, éditeur de l’hebdomadaire Týdenník, publiée en 1813. Hollý souhaita la faire publier sous anonymat, tout comme les extraits de la traduction de l’Enéide. L’identité de Hollý fut révélée en 1922 par Josef Hendrich (in Sborník filologický, Prague, 1922, p. 331-335).
JIŘÍMU PALKOVIČOVI
(Asi z roku 1812)
Mal sem umisel preloženú moju Eneidu tajne skritú ponekud zachovať; ale prednesúci žádost J. V. Učenej Milosti dvom sudnejším mužom(1), tu raddu sem od nich dostal, abich ju naplnil. Ustúpil sem jim a preto včil volakolko radkov posilám, ponížene žádajic, abi jich do Tí-denníka položili.(2) —
Na tu otázku: jak daleko sem v prekladaní prišel? odpovedám: že sem celú preložil za jeden rok: začal sem totižto 1810. 15ho listopadu a prvné dva spevi sem pres zimu v izbe preložil, tretí uš venku v haji Blaťiňi rečeném(3) a potud len do Velkej noci, poňeváč sa mi tehdáž vac povinnosti uchádzalo, než od Velkej noci; ostatních devat pod jasenem sedající na rozkošních a utešeních lúčinách dokola a pres kríž rozličním stromovím ohraďeních i pres prostredek hruškami okraseních sem i tam narídko. Dokonal sem pracú moju 1811. 23ho rijňa.(4)
Preložil sem i Pastírki Virgiliové dvoma rokí pred tím.(5)
O hospodárstve, Georgika, nemal sem vole obracat. Než včil isti učeni muž k tomu mňa mal. Asnad, asnad — — i toto sa nekdi stane; napadne-li mňa k tomu chuť sama od seba.(6) —
Čo sa dotíká prozódie, o tom nemám včil času, nebo ledva toto stačím písať, chcejíc, abi po tejto pošte ešče odeslane bolo. Jeďiňe to, že jej základ je pravá vislovnost: Jak sa ktera slovka(7) ukracuje anebo predlužuje (krem tich pravidel, ktere k prozódie patrá, k. p. jednoslov-kovite krátke brat za obecne, trojslovkovite všecki krátke prvnu anebo ostatnú predlužit a krem obojetních &), tak sem i ja kladel. Nebo jestli-že v pravem visloveňi dobra vírečnost v každém jaziku to žádá, abi sa merkovalo na krátke a na dluhe slovka a tak sa aj vislovovalo; čím vacej bi sa nemalo na to merkovat ve veršoch metrickích, které istím počtem a poradkem kratkich anebo dluhich slov su zvážané, obzlašťne v jaziku takem, kterí na krátke a na dluhe slova je hojní, jako náš? A toto je, čo najvatšu líbežnost, anebo abich tak povedal, dušu veršom dáva.
Která bi ale ta pravá vislovnost bola ? Od mužov z rozličnich stolíc a mist na podezrele mňe anebo pochibne slova prízvuk sem požadal a ten najhodnovernejší zadržal; ňekde však, abi tím i tím krivda nebola, kde sa nesrovnávali a uši nepram sa to zdalo obražať, za obecné sem bral. &.. &.
Prespolné mena(8) sem ne podlá jejích prízvuku, ale tak, jako mne Slovákovi padali, bral.
Pri prekladaní radnej sem nektere epiteta vypustil anebo sam pridal, však velmi zrídka, nežbi(?)(9) zadržící jích, mal verš nelíbezňe anebo jako núteňi zňet. — Mena bohov laťinské sem zadržal — — — Nech mi volakedy odpíšu, jako sa Jím tato moja práca lúbi, spolu svoju kritiku pridajú; ale len mne, (abych zavčasu počet ze seba dat mohel.(10) — Ale celius(11) (z jakíma sa Dares a Entell prali),(12)- jakoby sa najlepšej po slovensky položil? Snad len rukáv? ale já sem postavil místami baťoh, poňevač kozácki kančuch (po ruski nahajka, jak sa mi zda) i batušek volajú sami Kozáci a tento též má zašité olovo.(13) Vaccinium malina,(14) dictamus črevdava(15) &. &. sem položil. Komentára Hajnového nemám, ale míti chcem.(16) — Meno moje neviloža.(17) —
in Ambruš Jozef, 1967, Korešpondencia Jána Hollého, Martin, Matica slovanská, pp 15-16.
(1) Nevedno, ktorí mužovia to boli, nie je však vylúčené, že jedným z nich bol Hollého profesor Juraj Palkovič.
(2) Jiŕí Palkovič odtlačil v Týdenníku 105 veršov z prvého spevu Eneidy v Hollého preklade.
(3) B latiny — barinatý les medzi Pobedimom a Bašovcami (v miestnom nárečí dosiaľ: Blaciny).
(4) Hollý bol od 14. októbra 1808 kaplánom v Pobedime (matričné záznamy od neho sú tam z obdobia od 8. januára 1809 až do 15. mája 1810), odkiaľ asi v januári 1812 prešiel ako kaplán do Hlohovca (pozri Ján Hollý očami svojich súčasníkov, Bratislava 1964, s. 313). Eneidu teda prekladal v Pobedime, hoci neskôr vo svojom životopise (pozri tu na s. 158) uvádza, že ju prekladal v Pobedime, Hlohovci (Frašták) a Maduniciach. V skutočnosti však v Maduniciach znova prepracoval svoj preklad pre definitívne knižné vydanie.
(5) Pastirky — eklogy, bukoliky, pastierske spevy. — Hollý preložil všetkých desať Veryiliových pastierskych spevov už ako trnavský teológ a pojal ich do svojej zbierky Rozličnú básne hrdinské, elegiacké a lirické z Virgilia, ľeokrita, Homéra, Ovídia, Tirtea a Horäca (Trnava 1824).
(6) Vergiliove Georgica Hollý nepreložil. (Gcorgica — básne s poľnohospodárskymi námetmi).
(7) Slovka = slabika (ďalej napr. jednoslovkovi = jednoslabičný atd'.). s Roz. cudzie mená.
(8) Otáznik v zátvorke dodal Palkovič.
(10) Prípadnú Palkovičovu odpoveď Hollému nepoznáme.
(11) Ce/í'ít.s-, správne má byť (chyba tlače?): caestus (lat.) — remeň so zašitými olovenými guľkami, ktorým si pästiari ovínali ruky. Hollý napokon tento výraz preložil ako „bijáki" (Virgiliova Eneida, Trnava 1950, s. 118):
.....a na lokti bijáki naťáhnuť" (lat. pôvodina: .....manibusque inducere
caestus..."), kým napr. český prekladateľ Karel V in a ŕ i c ký sa mu vyhol
opisom (P. Virgilia Maróna Spisy básnické, Praha 1851, s. 102): .....ruční
s ním bitku pocíti..." — Pri citovaní Hollého diel, nakoľko je to možné, odvolávame sa v tejto edícii na naše vydanie desaťzväzkového Diela Jána Hollého, ktoré vyšlo v Trnave roku 1950, pretože pre dnešného odborníka je ľahšie prístupné než pôvodné Hollého vydania.
(12) Dares a Entell — zápasníci v piatom speve Vergiliovej Eneidy. Hollý, podávajúc obsah tohto spevu vo svojom knižnom vydaní Eneidy, bližšie opisuje (s. 106) aj spomínaný „biják": „Entell starí Daréta na spôsob mládenca sa vistatujícého bijákem anebo rukavicu z bujačéj kože zašité olovo majícú premáha."
(13) Kančuk, nagajka, batog (rus.) — kozácky šľahák, bič, trstenica.
(14) Vacciniutn (lat.) — prekladá sa aj ako čučoriedka alebo brusnica, ale vo výkladoch k Vergiliovi sa spomína, že táto rastlina sa inak volá hyacint. Ide o miesto v druhej Vergiliovej selanke (Bucolica), v. 18 a 50, ktorú Hollý tiež preložil a tam použil pomenovanie (Dielo I, s. 69 a 70) „jacintek" (nie malina). K. V i n a ŕ i c k ý (P. Virgilia Maróna Spisy básnické, s. 8) nazval túto rastlinu „kozobrádka".
(15) Dictamus, dictamnum (lat.) — rastlina, o ktorej sa vo Vergiliovej Eneide hovorí (XI), v. 412—415), že ju poznajú divé kozy, keď sa im zabodne do chrbta šíp. Vinaŕický (cit. d., s. 282) použil na tomto mieste názov ,,Dob-ré-Mysli koŕen", kým Hollý „trevdava" (v liste asi chyba tlače: črevdava); tento Hollého výraz pojal neskôr aj Jiŕí Palkovič do svojho slovníka (Bbhrnisch-deutscli-lateinisches Wórterbuch, Praha 1821) vo význame jesienka (čes. tŕemdala, trevdava).
(16) Nemecký klasický filológ Christian Gottlob Heyne (1729—1812), profesor v Gottingách, vydal v rokoch 1767—1775 v Lipsku dielo P. Vergilia Ma-rona v štyroch veľkých zväzkoch, bohato sprevádzané kritickým a vysvetliv-kovým aparátom (P. V. M. Opera varietate lectionis et perpetua adnotatione
232 illustrata u C. G. Ilci/nc). Druhé vydanie vyšlo v r. 1787—1789 a tretie v piatich zväzkoch v r. 1798—1800. Po Heyneho smrti pripravil toto dielo na štvrté vydanie (podľa tretieho) v r. 1830—1841 Philipp Eberard W a g n e r v Lipsku taktiež v piatich zväzkoch (toto vydanie sme mali k dispozícii v bratislavskej UK).
(17) Hollého meno Palkovič skutočne neprezradil (pozri v úvode k tomuto listu).